Jak jsem se nakonec stal koučem

Po léta jsem pracoval ve velkých podnicích jako jedno z přesných ozubených koleček obrovitého složitého soukolí. V sofistikovaných projektech jsem konal mravenčí inženýrskou práci.

Jak roky plynuly, technosvět mi byl těsnější a těsnější. Uvědomoval jsem si, že mi tam chybí lidský rozměr. S čím dál větší naléhavostí jsem cítil touhu pracovat nespoután vnější indoktrinací, a to s lidmi, ne jen vedle nich. Přispívat k porozumění, objevování a tvoření. Ve vzduchu visela otázka: "Kde to vzít? Existuje práce, která by mi tyto potřeby pokryla?"

... Ano, poznal jsem, že to, co hledám, dává koučování. Pustil jsem se do díla. Od ledna 2020 procházím stovky hodin studia a výcviků ve společnostech akreditovaných na koučování nebo psychoterapii (Život jako hra, Dalet, Neuroleadership) a ve své vlastní praxi s klienty. Kromě koučování zdravých dospělých se zabývám i rozvíjením dovedností dětí a adolescentů, aplikací motivačních rozhovorů a technik meditace a hypnoterapie zaměřené na řešení. To pokládám za ozdravující, smysluplné a rozvíjející.

Obdivuji, jak lidé, které provázím, na sobě pracují, jak se postupně stávají lepšími a lepšími hráči své velké životní hry. Jsou tolik inspirativní! Fandím jim a mám je rád. Věnuji se jim osobně, vkládám do nich svůj čas a energii a chci, aby můj vklad dobře využili, aby v nich po mně zůstala hodnota. To se daří a to mě plní radostí.

A konečně, i mně samotnému koučování v životě velmi pomohlo a pokládám je za jeden ze svých nejšťastnějších životních kroků. V posledních pár letech jsem čekal na těžkou a riskantní operaci páteře s výhledem, že pokud se nestihne dost brzy nebo se nepovede, tak ochrnu. Navíc, kvůli proticovidovým opatřením se operace opakovaně odkládala. Postupně jsem už přestával cítit své tělo od pasu dolů. Abych své ochrnování zpomalil, stal jsem se dobrovolně ležákem. S vědomím blížící se konečnosti své existence se nežije lehce. To, co mě drželo nad vodou, byla každodenní péče o svou mysl, aktivní koučování, vědomí své užitečnosti a pocit souznění se svými klienty, byť už jen v leže.

Moje operace se nakonec na pátý pokus přece uskutečnila a zdařila. Ani po ní jsem ještě několik měsíců nesměl vstát z lůžka. Mí klienti vědí, že jsem se s nimi scházel on-line nebo po telefonu v leže a brali to se samozřejmostí a v pohodě. Teď už jsem se znovu naučil chodit. Ve svých výcvicích i praxi pokračuji s velkou chutí.

Marek Ševčík